Bílé čáry na silnici se slily v jednu, jak auto jelo rychle. Namrzlý asfalt podkluzoval, ale táta chlapce uklidňoval slovy: "Neboj se, jezdím přece každý den sanitkou, vím jak se řídí v takovýchdle podmínkách." Chlapec měl však pořád divný pocit, pocit že tahle jázda je možná jejich poslední...
Jakási záže oslepila otce a on se jen nejistě podíval dozádu na syna....to neměl dělat, ta záře, to byli svetla kami=onu přepravujívího kmeny stromů.
Rána,krev,bolest....houkání sanitky...."Ten chlapec dýchá." Jediné co Tomáš uslyšel....
Ten den bylo se koukala Těhotná žena na televizní noviny, vuděla zprávu ve které byl chlapec,který jeko jediný přežil autonehou a přišel o rodinu....tří letý chlapec!!! Ten den se té paní narodila holčička...Malá Michalka Samelová.

O 15 let později

Tomáši, přídem pozdě do školy, poběž!! Už du Míšo. Vzal ji kolem pasu a šli, ano, byli to sourozenci ale byli zamilovaní, jejich láska byla nejsilnější věc na světě. Trávili spolu všechen čas...Tomášovi bylo 18, Míše 15...Ve škole nevěděli že jsou sourozenci - měli každej jiné příjmení, to kvůli tomu,že měl každý jiného otce....

Jednoho dne,když šli spolu ze školy řekl chlapec dívce: Miluji tě, ale jsme sourozenci, nejde to takhle dál...odjíždím na intr. Zdrcená Míša neřekla ani slovo, se slzami v očích utekla! Už dva dny se neukázala doma a Doma měli o ní strach, Tomáš proto vše řekl rodičům a jejich reakci opravdu nečekal: "Víš, báli sme se ti to říct, ale mi nejsme tvoji pravý rodiče, když jsi byl malý měl si autonehodu, ten den se mi narodila Michalka a mi jsme tě adoptovali...nemáte jen jiného otce....vy njeste sourozenci."

Tomáš byl překvapený, smutný a Šťastný zároveň.....musel najít Míšu aby jí mohl říct že jí miluje a že mohou být spolu navždy!
Míša byla na jejich oblíbeném místě, plakala, a spomínala na všechno co spolu zažili...v ruce svírala žiletku a přemítala o tom zda bude moci žít na světě, kde nebude on....ale byla slabá, zoufalá, na dně. Udělala to! Zemřela protože nemohla milovat svého bratra...
Mezitím Tomáše napadlo jediné místo, kde by mohla být....rozběhl se na jejich oblíbené místo a i kdzž ji ještě ani neviděl, ječel na ní už zdálky že jí miluje a nikdy nechce žit bez ní.

Ale když doběhl na místo, uviděl Míšu ležet v kaluži krce, s očima od slz, ale krásnou tváří jak ji Tomáš znal. "NÉÉÉ, to nesmíš!!! Nejsem tvůj bratr! Nejsem" Miluju tě!!"
Bylo pozdě....Tomáš se rozhlížel kolem seme.....uviděl v Míšině ruce žiletku...."Navždy s tebou má lasko"
Položil si její hlavu na prsa a zemřel vedle ní....

Napsal uživatel Jája
(22. 02. 2010)